Věrňák

E D A E D

  A          Amaj7   A6     A
Vchází mi do snů bez rodokmenu
            Amaj7 A6      A
pes, kterej neměl nikdy cenu,
     D         D9    D   D9        A
ten hlídač, ta němá tvář neznala nenávist.
Těžko by získal cenu krásy,
chyběl mu punc tý lepší rasy,
ten chundeláč uměl z očí snad přání číst.

   Hmi            D           A
My chodili ven a hledali svou Ameriku,
  Hmi            D               E
v pátek nahonem společně s dírou na hoptriku.

 A           D       E             D
Můj věrňák a já, ta známost skoro vážná
      A          E
nemá čáru hranic.
   A               D        E
S ním, kdo mě tak znal, tak říkal,
      D           A  G F#mi
někdy málo bejvá víc.

Až jeden den osud vykolejil,
bylo to zjara a na cestě jíl,
posel, ten pošťák, zprávu dobrou snad vez.
Smyk, brzdy, rána, pak šlápl na plyn
a silnice zrudlá jak od jeřabin,
jen oči měl smutný můj nejsmutnější pes.

Já vykopal hrob a sypal ho hlínou do úsvitu,
pak šel podle stop hledat tu naši Ameriku.

Můj věrňák a já ...,
    Hmi           D          E  A
tak říkal, někdy málo bejvá víc.