Kvítek jabloňový

Když do daleka zavoní, a k sobě květy jabloní zvou,

tu mi náhle srdce zazvoní, dávnou láskou a vzpomínkou.

Když večer z  korun jabloní, snáší se k zemi modravý stín,

začne něžný kvítek jabloňový dýchat tajemstvím.



R: Kvítek jabloňový, ať na mě poví,

   jak jsem schovávala psaníčka v křoví,

   jak jsem plakávala, že už jsi nechodil k nám,

   vždyť nám bylo patnáct, to už patří jen vzpominkám.