Potměšilý host

              D
1. Jsou čtyři ráno, nebo víc. Jsem vzhůru, koukám na měsíc,
                           Hmi
   anebo dolů do ulic, kde lampy bloudí.
              A /Cis
   Snad je to jedna z nočních můr.
      G/H          D                        G
   Co vidím, to je soudní dvůr. A ten mě teď soudí.
     D
   Soud rána - to je nespavost. A notně potměšilý host.
                            Hmi                          A/Cis
   Je seriózní navýsost - a tak mě teď soudí. Já ale kuráž posbírám
            G/H                          D
   a řeknu všechno popírám. Jen ať si mě soudí. 
                G                 G/A   A
   Ať mě klidně soudí, já se nepřiznám.


   D2  D   D2 D
R. Soudí tady mou nápadnou růž.
           Emi2  Emi  Emi2        Emi
   Dnes mě soudí kdejaký náhodný muž.
           A6        A
   Že chci stále jen dávat i brát,
             A6                A
   že mám v úmyslu žít jak se dá
             D2      D              Hmi
   v proudu dní míjejících. Občané přísedící,
                Emi7                     A7
   k tomu já se vám nikdy nepřiznám. Já se nepřiznám.


2. Mí milí asi nevědí, že slouží službu medvědí,
   když v roli svědků povědí,že mám ráda třeba růže.
   I to, že ještě radši spím a ve snech často zabloudím
   k vůni mužské kůže. To mi nepomůže.

   Co napůl je, chci docela. Chci vstát jak ptáci z popela
   a dělat, co se nedělá. A za to mě teď soudí.
   Chci v kádi světa hledat špunt.
   Když na huntě jsem poznám hunt
   a v zlatě jeho kontrapunkt. Proto nezabloudím a tak se nepřiznám

R. Soudí tady mou nápadnou růž. Dnes mě soudí
   kdejaký náhodný muž.Že chci stále jen dávat i brát,
   že mám v úmyslu žít jak se dá
   v proudu dní míjejících. Občané přísedící,
   k tomu já se vám nikdy nepřiznám. Já se nepřiznám.


3. Ten soud mi říká Už to vzdej
   Jen na sebe se podívej a za pravdu nám dej,
   že jsi pěknej ptáček. Jen pohleď na svou minulost
   a pochop, že v nás hárá zlost. Tak požádej nás o milost
   a začni s pláčem.

   Já koukám vzhůru na měsíc. A taky dolů, do ulic.
   A sama sebe slyším říct: Nejsem z těch, kdo loudí!
   Už nechte dalších průtahů. Jsem vinna v plném rozsahu!
   Hlasům, co mě soudí já se přiznávám.

R. Soudí tady mou nápadnou růž. Dnes mě soudí
   kdejaký náhodný muž. Že chci dávat i brát,
   že mám v úmyslu žít jak se dá
   v proudu dní míjejících. Občané přísedící,
   k tomu já se vám plně přiznávám. Já se přiznávám.