Nemusíš se ptát

Petr: Chtěl jsem se zeptat
      jak se máš
      Už jsem tě nepotkal
      několik let
      Znali jsme stejné písně
      proč se usmíváš
      Ty dny nám mohl kdekdo závidět

      Od města k městu
      táhli jsme svůj vůz
      Byl plný písní, nadějí i zklamání
      Hráli jsme bigbít, rokenrol i blues
      V životu v bačkorách
      nám chybí nadání

Jan:  Nemusíš se ptát
      dobře víš, jak dřív jsem žil
      jako každý muzikant
      někdy jako netopýr
      Jenom .svým láskám

      Já se nezměnil
      Jako dřív své písně skládám
      Až z očí lidí co mám rád
      A vždycky budu pro ně hrát
      Souhlas hádám

      Jednou mi jeden starý člověk řek
      Kdy pozná že jsem už zcela dospělí
      Řekl, že odpovědí je míň než otázek
      Že tohle poznání mě jednou zabolí

Petr: Nemusíš se ptát
      dobře víš jak dřív jsem žil
      jako každý muzikant
      někdy jako netopýr
      jenom svým láskám

      Já se nezměnil
      jako dřív své písně skládám
      A z očí lidí co mám rád
      a vždycky budu pro ně hrát
      souhlas hádám