Dávné lásky

ona: Někdy se mi zdává, že je slyším znít
     stříbrnými hlásky spolu šeptají...
     Naše dávné lásky, kam jen chtěly jít,
     než je osud roznes větrem po kraji?

on:  Toulají se v hájích,
     tančí na loukách,
     jiskří jarní rosou,
     ohněm dýchají.
     Vstoupí nohou bosou
     večer na tvůj práh
     a dlouho, dlouho, dlouho šeptají.

     Tiše stůj a poslouchej.

ona: I tady někde musí být.
on:  Písně snů a zázraků.
ona: Lásek i hvězd.
on:  Písně cest i tuláků.
ona: I tady někde musí být.
on:  Chci své písně žít
     a mít svůj sen, svou tvář.
     Slyšíš vlétá
     branou světa.
     Vítej lásko, tady jsem!

     Chci své písně žít
     a mít svůj sen, svou tvář.
     Slyšíš vlétá...

ona: Branou světa.
on:  Vítej lásko.
oba: Tady jsem!