Hana Zagorová / Vítězslav Hádl / Petr Markov |
Cesta ke štěstí |
K štěstí často vedou cesty klikaté. Štěstí, to je křehké jako vlčí mák. Jen přivonět smíš, když přistoupíš blíž, hned uletí pryč jako pták. K štěstí vedou cesty plné kamení. Štěstí to je plaché jako světlo svíc. Má kouzelnou zář, když odvrátí tvář, tak toužíš ji mít o to víc, tím víc. Já cestu k štěstí znám, není dlouhá. Jarem a trávou voní. Ten, kdo ji hledá sám, ten se rouhá. Jen dva se po ní mohou dát. Ať jsou cesty k štěstí, jak chtěj klikaté. Ve dvou k němu dojdem, není proč se bát. Je podél všech cest a bude nám kvést. Vždyť štěstí má ten, kdo má rád, kdo má rád. Já cestu k štěstí znám, není dlouhá. Jarem a trávou voní. Ten, kdo ji hledá sám, ten se rouhá. Jen dva se po ní mohou dát. Ať jsou cesty k štěstí, jak chtěj klikaté. Ve dvou k němu dojdem, není proč se bát. Je podél všech cest a bude nám kvést. Vždyť štěstí má ten, kdo má rád, kdo má rád. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 20:57:55 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |