Slovenská ľudová |
Žáden něví co je láska |
Žáden něví, co je láska, kdo jí nězkusil, něšel bych já k mojej milej, kdybych němusil; ale já ta musím jíť, moju milú navštíviť, její líčko i hubičku musím polubiť. Kdybych mohl ptáčkem býti, ta bych zaletěl; kde prebývá moja milá, ta bych poseděl; zeptal bych se jak se má, či je zdráva či chorá. či mne ona tak miluje, jako ju i já. Já milujem. to jest jisté, tajiť němuožem; svoju lásku ve dne v noci skrotiť nemuožem. Vzdy premejšlím o tobe ve dne v noci já sobe, ó bych mohl čím najskorej býti pri tobe Milá, milá, ty jsi život, ty jsi z růže květ, ty jsi svedla i podvedla muoj mládenský věk. Vrkala jsi s holuby, odletělas do škody, mojím líčkám i očičkám k politování. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 22:10:03 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |