Necítím se sám

Včera večer po koncertě z pódia jsem šel,
osloví mě starší paní a já uslyšel:
"Víte, znám vás z televize a dnes prvněkrát
můžu si snad na vás sáhnout." začala se smát.

V televizi zdálo se mi,
že jste velkej chlap,
figuru jak ňákej kovboj,
strašně přísnej zrak
a teď koukám, smím si tipnout,
metr šedesát,
obyčejný modrý oči,
co se uměj smát.

Tak vám díky za tleskání
a za úsměv dám,
tyhle písně o životě
jsou jediný, co mám.
Nemám ani lesklý šaty
a show nedělám,
když mým písním rozumíte,
necítím se sám.

Jak tam paní stála v šoku,
tak jí povídám:
"Je mi líto, musím běžet,
nejsem tady sám,
v autě čeká kapela,
zas jedem někam dál,
známe mnohá pěkná města
a kdejakej sál."

Zdá se mi však, že je dobře,
že už mě znáte líp,
nejsem anděl, ani ďábel, 
ani kouzelník.
Chci vám dát jen to, co umím
a co v sobě mám, 
až zas budu v televizi,
pošlu úsměv Vám.

Tak vám díky za tleskání
a za úsměv dám,
tyhle písně o životě
jsou jediný, co mám.
Nemám ani lesklý šaty
a show nedělám,
když mým písním rozumíte,
necítím se sám.