Vzpomínky

Stmívá, nějak náhle se stmívá, 
marně vzpomínky skrývám stěnou zapomnění. 
Stejně přijdou a nic je v pravdu nepromění, 
jsme si dál tak vzdálení. 

Zháším, pocit prázdnoty vzrůstá 
i když vím, že jsi zůstal, jsem zas opuštěná. 
Něco říkáš a vůbec nic to neznamená, 
co nám zbývá, půjdem spát. 

Tvé rty líbám, tvou dlaň mám  
a půlnoc tmou nás  chrání. 
Pak se vzbudí, všechno zas jen studí, 
zas byl to sen, jen přání. 

Svítá, slunce málem už pálí, 
snad i tobě se zdály ty sny, které já mám. 
Každý z nás dvou se tajně vrátil ke vzpomínkám, 
každý z nás dvou zvlášť a sám. 

(SOLO) 

Býval mráz,  mrak slunce zhas  
a stejně tvá ruka hřála, 
co z lásky zbývá, mně se dál zdá živá, 
je ještě, zdá se, stálá. 

Vstávej, o té lásce mi říkej 
a já přijmu to s díkem, 
všechno vrátí se nám. 
Zas mě líbej, ať na vzpomínky zapomínám, 
jen těch krásných víc ať mám.