Krkolomná jízda

Mám autíčko je to bourák, říkají to machři,

motor, plechy, gumy, výfuk drží jak se patři,

silnice je jedná jáma, říká to má dobrá známá,

když sem jí vez včera večer, károu za humnama.

 

Jedu, jedu jako koule, všude bum bác třesk,

dveře, světla i blatníky dělaj rachot, vřesk,

kapota s celým výfukem leží kdesi tam za bukem,

moje milá je tam hlídá v ruce s nanukem.

 

V očích bledá smrt mi svítí, jedu, jedu třicet, 

když tu náhle někde v zadu, tchýně začne křičet,

uber deset ty pacholku, zuří vztekle tchýně,

řítíš se s tým starým křápem jako vzteklá svině.

 

Já však na to nic neříkám šlapu na plyn dále, 

vyhejbám se v té rychlosti a to každej skále,

když tu náhle na silnici stojí bába s nůší,

nevím co mám honem dělat srdce mi moc buší.

 

Bába skáče před kapotou neví kam má uhnout,

nezbývá mi nic jiného jenom do ní bouchnout,

strhnu volant, zavřu oči, všechno se jen točí,

tchyně letí jako vrána, vyvaluje oči.

 

Tak skončila rychlá jízda rozbitý je bourák,

bába křičí vole vole, že jsem starej kulak,

že mám nechat se přezkoušet pánem z autoškoly

a že bude pro mě lepší, když si koupím voly.