Zb. Mrkvička |
Prší |
Prší, jen tak mrholí a já jsem láskou tak zklamaný, odešla jsi ani nevím kam, už tě nehledám. Prší, a já se toulám tmou, padá déšť z nebe nade mnou, v očích smutek a slzy mám, už tě nehledám. Až se tě dítě zeptá mámo, kde je táta můj, co mu povíš, kam jsem šel o tom teď uvažuj, oklameš ho stejně jako mě jsi stále klamala, víc tě nechci znát. Roky přejdou a tvůj syn pochopí, jaký je svět dospělých ukrutný. A když nebude v něm svýho tátu mít, že se v něm utopí. Až se tě dítě zeptá mámo, kde je táta můj. Co mu povíš, kam jsem šel, o tom teď uvažuj. Oklameš ho stejně jako mě jsi stále klamala. Víc tě nechci znát.? A se tě tvůj syn zeptá, proč jsi stále klamala. O jeho krásné dětské sny s tátou ho obrala. Poví ti chápu teď už všechny tvoje pohádky, víc tě nechci znát. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 20:09:40 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |