A nebo snad ráno

Předminulou noc anebo snad ráno
já nevnímal čas, 
nikdo na pomoc a že je dohráno
řek mi tvůj nasládlej hlas. 

Já věděl jen to, co hlavou mi lítá,
žízeň a nahořklej dech, 
odporně hluboko jseš v paměti vrytá
a tvý doteky měkký jak mech. 

Musím ti říct, tak dál už to nejde, 
hmmm toho se nemusim bát, 
jen s tebou žít, tak z toho sejde, 
nechci jen usnout a na věky spát. 

Jeden malej krok, jak dítě jsis hrála,
nemůžu zapomenout, 
já choval se jak cvok a ty jsi si přála
poslední boty mi zout. 

Myslíš že padnu jak kámen, 
říkám ti naopak, 
vod zejtřka vim, že je s náma ámen, 
stejně poletim nebem jak pták.