Dvacátý století

1.
Ami
Zastydím se v duši svý
          E              Ami
když některý lidi slyším říct:

"Věrnost, cit a přátelství",
E                       Ami
to mám chuť z nich kůži svlíct.
C                  G
Vždyť je znám a už spoustu let,
D               Dmi   A
z těhle slov si žijou jen
  C          G       D                Dmi      A
a každej den dokážou brát pod heslem "Vem, kde vem".



R:
A           A6      A
Co dalo nám vlastně do vínku dvacátý století?
                                           E
Pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokletí.
  Hmi
A stovky těch, co se snažej žít z lidí jako my,

těch, co svět ženou bůh ví kam
         E       A   Ami
do věčný hluboký tmy.



2. Každej den musím si znovu říct

"Zítřek lepší bude snad".

A večer sám přemejšlet o té spoustě zla a zrad.

Hola, hej, no zrovna vy,

už máte všechno, co jste mohl mít

a duše nic, nic vám neříká,

takže nemáte se o co bít



R: + Co dalo nám vlastně do vínku dvacátý století?

Pár válek, svobodnou maminku, kouřový prokletí.

(do stracena)