Kdo to tu bydlí?

Am                F            Am            F   E
Hej pane, prosím, vylezte ven. Tady tohle je můj dům.
Am                  F            Am         As
Bydlel jsem tady už čtrnáct dnů. Tak mě tam rychle pusťte.


Ó, to jste se asi velice splet. Koukněte na číslo kontejneru.

Píše se tam 57, a to moje označení je.



R: 
             D    E            A              A      G Fis F  E
A Dej te nám všem vlastní popelnice. Společně spřeci nebudeme spát.

Dej te nám všem prázdný popelnice. V nepořádku přeci nebudeme spát.



Bouhužel musím vám něco namítnout. Já totiž nikdy neuměl číst.

Tak že jste si to mohl vymyslet a mě snad pošlete domů.



Vaše minus, vaše chyba,ale tady spát budu já.

Jestli se vám však to nějak nezdá, tak si jděte lehnout jinam.



R:
Dej te nám všem vlastní popelnice. Společně přeci nebudem spát.

Dej te nám všem prázdný popelnice. V nepořádku přeci nebudeme spát.





Spásná myšlenka napadá mou mysl, co kdybychom si tam lehli spolu.

Do toho kontejneru se klidně vejdem oba. Co nato říkáte?



Víte, pane Seidl, je to dobrý nápad. Mělo mě to taky dávno napadnout.

Zabírám si proto levou část. Doufám, že souhlasíte.



R2: 
Nepotřebujeme vlastní popelnice. Vždyť se tam v klidu vejdeme dva.

Jen před vysypaním nás, prosím, vzbuďte. Na smetišti vstávání značně bolí.