Skála, milá skála

Skála, milá skála, proč se něpukala?
když sem se já s milým rozloučiti měla.

Rozluč mna, Bože muoj! s tímto světem marným,
máš-li mna rozloučiť s mým šuhajkem švárným.

Bože muoj! Otče muoj! preco mna tak tresceš,
co mna těšívalo, toho mi dáť něchceš.

Svitaj, Bože, svitaj, aby skor mrkalo,
aby mého věku brzy ubývalo.

Zazpívaj, slavíčku, v zeleném háječku,
urob polehčení mojemu srdéčku.

To moje srdéčko ve mně jako kámen,
něpotěší je víc na tom světě žáden.

Pojdem zaň, pojdem zaň, trebas ho nělubím,
otcovi, materi po vuoli urobím.

Otcovi, materi po vuoli se stane,
ale mé srdéčko plakať něprestane.