Venku je déšť a mráz

Ona: Tak já musím jít !

On:  Vždyť Venku je déšť a mráz

Ona: Mám doma už být.

On:  Baby,však máme čas.

Ona: Tak nezdržuj dál,

On:  Kam já jen ty klíče dal?

Ona: když naspěch mám.

On:  Venku je bouřka, nechoď tam.

Ona: Má máma je strachem bledá.

On:  Vítr se děsně zvedá.

Ona: Táta vzteky nebude spát.

On:  Taky přece kdysi byl mlád.

Ona: Už rákosku na mě hledá.

On:  Lásce se bránit nedá.

Ona: Tak pusť mě domů, když mě máš rád.

On:  Chvilku se tu pozdržíš snad.

Ona: Už pět minut jen ! 

On:  Proč zastavit nelze čas ?

Ona: A pak musím ven !

On:  Vždyť venku je déšť a mráz.

Ona: Co může mě hřát ?

On:  Ta pravda, že mám tě rád.

Ona: Pár slůvek tvých.

On:  Pár slůvek, slůvek nejsladších.

Ona: Jen říkej mi baby, baby...

On:  Mé milé krásné baby!

Ona: A já svou bázeň přemohu snáz.

On:  V mých rukou se před světem spas!

Ona: Už měla bych jít.

On:  Až přestane pršet.

Oba: Venku je déšť a mráz.





On:  Tak měla bys jít.

Ona: Vždyť venku je déšť a mráz

On:  Máš doma už být.

Ona: Oh, baby, však máme čas.

On:  Tak nestůj tu dál,

Ona: Jen kam jsi ty klíče dal ?

On:  když naspěch mám.

Ona: Venku je bouřka nejdu tam.

On:  Tvá máma je strachem bledá.

Ona: Vítr se děsně zvedá.

On:  Táta vzteky nebude spát.

Ona: Taky přece kdysi byl mlád.

On:  Už rákosku na tebe hledá.

Ona: Lásce se bránit nedá.

Nech mě tady, když mě máš rád.

On:  Chvilku s tebou vydržím snad.



Ona: Už pět minut jen

On:  Proč zastavit nelze čas.

Ona: A pak musím ven.

On:  Však venku je déšť a mráz.

Ona: Co může mě hřát.

On:  Ta pravda, že mám tě rád.

Ona: Pár slůvek tvých.

On:  Pár slůvek, slůvek nejsladších

Ona: Jen říkej mi baby, baby…

On:  Mé milé krásné baby!

Ona: A já svou bázeň přemohu snáz.

On:  V mých rukou se před světem spas!

Ona: Už měla bych jít.

On:  Až přestane pršet.

Oba: Venku je déšť a mráz.