Holčička

Když přijde podzim v kraji setmělém
a když se ráno snoubí s večerem,
den se krátí a spánek padá na víčka.
Co bylo včera, to se ztratilo,
milej ti zmizel a nic ti nezbylo
nebuď smutná, vždyť už jsi velká holčička.

Usni, ať už tě hlava nebolí,
poslouchej venku vítr na poli fouká,
k němu si zajdeš pro něhu.
Uvidíš, jak ti tváře pohladí,
rozcuchá vlasy a pak ti prozradí,
že už brzy pohřbí tvou lásku do sněhu.

Ono se říká že láska k podzimu mizí
a že se někde přes zimu toulá,
nebo se ztratí docela.
A když je pryč, nač bys jí volala zpátky, počkej do jara,
třeba se vrátí, co by si pro ni brečela.

A kdyby si snad čekat nechtěla,
milej ti zmizel a to se nedělá,
zima je dlouhá a ty jsi sama, maličká.
A já jsem taky sám, snad ti to postačí,
no tak přijď za mnou a já budu jinačí,
a už neplač, vždyť už jsi velká holčička.