Balada věnovaná slečnám

         C           Fmaj7      D7          G
1. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,
          E          Ami         D7              Bbmi G
   když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,
       E           Ami             Dmi           G
   člověk je sice bez plynů, však je též trochu nevýřečný,
      E            Ami A7       D7           G          C
   a ke všemu mám rodinu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.

2. To když byl krocan na míse, tys vyždiboval slaninu
   a pošilhávals' po Líze, co nosila ti svačinu,
   to pak líbá se to ve stínu, to může člověk být i vděčný
   a myslet na rozmarýnu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.

3. Je těžko utkat bez příze tu nejjemnější tkaninu,
   už zase toužím po knize, v níž spatřil bych svou vidinu,
   nic neprohrál jsem v kasinu, vám, holky, nejsem nebezpečný,
   však přesto toužím po klínu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.

4. Když nemá člověk peníze, je těžko dělat hrdinu,
   když skoro týden nejí se, je jenom krůček k zločinu,
   ó, poezie komínů, nač lhát, můj chtíč je nekonečný
   a asi na něj zahynu, ach, věřte, věřte mi to, slečny.