Žili dva bratři pospolu

Žili dva bratři pospolu, jeden měl ženu krásnou,

[: tak krásnou jako z růže květ, jako hvězdičku jasnou.:]



Vypukla válka světová, starší měl do ní jíti,

[: zde bratře, zde ti svěřuji, Nejdražší světa kvítí. :]



Když potom válka skončila, starší se navrátil z ní

[: mladší mu ženu objímal, jak by mu byla vlastní.:]