Tři poutníci

Kráčeli městem tři malí poutníci,

slepí a bezbranní, s andělem pod křídly a s hůlkou na hraní.

Duší se rozhlédli a chtěli se smát,

do lidí vráželi, prý chtěli si hrát.

A dívka v bílém po světě je vodí, drží je za ruce, ať nepláčou.

Jako kapky rosy na střechách třpytí se a zmizí,

my kolem nich kráčíme a je nám cizí pohled do prázdných očí.

Dneska nikomu nic neříká ruka podaná,

pro lidi lhostejné, bitva je prohraná.

A dívka v bílém .

Nad zvadlými květy oni začnou se ptát,

proč život neproudí a pramen vysychá, proč mají se bát.

Že ruka anděla najednou zmizí,

s výkřikem do prázdna, budou tu cizí.

A dívka v bílém.


D G D G C D A G D A G