Starý pes

Chodívá sám,
už nemá s kým,
zima ho drásá
a v očích má stín,
těžkej stín,
a pláč ho pálí.

Ztratil pána
ten starej psík,
když jednoho rána
ho kop’, ani dík,
žádnej dík -
snad se ho báli.

Neví, kam má jít,
kde spávat,
proč vlastně má žít,
dál touží štěstí dávat
a misku svou mít.

Psí páni -
proč nejdřív mívaj’ smích,
a pak kopou do psů svých?
Proto, že není mlád’?
Teď neví, co má žrát,
kde má spát.

Ve svým spával,
teď studí déšť,
dřív s dětmi si hrával,
teď říká si:
kéž směl bych plout 
dál za psím rájem.

Není tam špína 
a tmavej dvůr,
pod hlavou hlína
a z kamenů stůl,
žádnej mráz,
tam nebývá mráz.

Sám neví, proč má vstávat,
proč vlastně má žít,
jen touží štěstí dávat
a misku svou mít.

Teď chodí zmrzlej spát,
smí jen uschlou trávu žrát
proto, že není mlád’,
nikdo ho nemá rád,
smutnej pád.

Teď chodí zmrzlej spát,
smí jen uschlou trávu žrát
proto, že není mlád’,
nikdo ho nemá rád,
smutnej pád.