Doma v pokoji

Zkoušel jsem ti psát, ale žádný ze slov není to správný,

můžeš za to sám, vždycky učils mě spíš hrát.

Dopisní papír je plátno pro náš film,

film našich vzpomínek a přání.

Tak jsem viděl holoubka za oknem a měl pod křídlem kámen.

auťák, co se žene černou tmou a staví tulákům.

V duchu slyším starý housle hrát, jak křišťálovej pramen,

jejich tóny z tvojich písní zní už napořád.

Vzpomínám, že jak šel čas, tak válek bylo dost,

teď se blíží klid a já mám z něho strach.

Společně jsme rozdrobili svý duše na střípky,

a začli je rozdávat po písních.

A tak zas vidím holoubka za oknem a má pod křídlem kámen,

auťák, co se řítí širou tmou.