Dva bílé koně

G
Vzpomínám slzy roně, že jsem měl 
              A7
dva bílé koně nádherné. 
D
Sním s otevřenou pusou, 
                              G
jak jsem tím tvou hlavu rusou  zmát, ó zmát.

C       D7               G
Dlouho  jsem tě pak měl  rád,
C       Ami
že ses  dala opít 
Emi Hmi  Ami     D7
hud-bou  jejich  kopyt.

Jenom že jak čas běží, vplet se koním do otěží, 
jsou ty tam. Vím, že mi nepomůže 
náhradou ti rudé růže dát, ó dát.

Už jen marně tě mám rád, 
ty ses dala opít rytmem koňských kopyt.

Pátrám, teď slzy roním, kdo dal tuhle sílu koním 
cínovým. Že svůj svět dětských hraček, 
i když byl jen za pár kaček, nedáš, ó, nedáš.

Kdo ví, jaké cesty hledáš, 
proč ses dala opít falší koňských kopyt.

Dnes ať už jak chci brečím, z pohádek tě nevyléčím, 
vzal to nešť. Snem, ve kterém jsem klopýt, 
bude mi znít místo kopyt déšť, jen déšť, jen déšť...