| Corpus Delicti |
Cesta |
Nejdelší je cesta za poznáním a nejvíc bolí, když zradíš, příteli. Vysoko v oblacích, kde slunce není k mání, tam mě čekáš ty. Kdo věří tvým snům, oči máš chladné a slova prázdná, kdo věří tvým snům, když plamínek naděje ti zhasíná. Stříbřitou krůpějí tvé srdce kamenné rozbíjím, kde mám stále brát tu sílu, žít takhle dál. Z velkého klubka svou niť odvíjím a marně přemýšlím, kde se ten uzel vzal. Kdo věří tvým snům. |
Vytištěno dne: 03. 06. 2026, 00:46:48 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |