Listopad

Když jsi mě prvně poznal, říkal jsi mám Tě rád,

byl pátek, nešťastný den, byl smutný listopad.

Nad cestou lásky naši oblaka hořela 

a já jsem Tvojim slibům tenkrát uvěřila.


Dvě léta milování,dvě léta krásných chvil,
štěstí se na mě smálo, svět pro mě rájem byl.
Ty jsi mi květy nosil a šeptal vyznání,
jak jsem se těšívala na každé shledání.

Třetí když podzim přišel a s ním zas déšť a chlad,
Ty jsi mi vzkázat nechal,že máš už jinou rád.
Já jsem šla smutná domů setmělou ulicí,
tenkrát jsem prvně měla slzičky na líci.

Pročpak to lidské štěstí spoutat se nenechá,
proč láska v každém srdci jen bolest zanechá.
Ta má se nenavrátí, co v pátek vzplanula,
v pátek se rozhořela a v pátek zhasnula.