Klaudie

Proč v očích bázeň máš, ptám se Klaudie,

kdy už těm smutkům dáš na vždy adié,

tvé vlasy jsou jak krém,

řeč zrcadel je příznivá,

slož hlavu v klíně mém,

z čeho máš strach, ty bázlivá.

 

Proč v očích bázeň máš, koutky vrásčité,

proč v očích bázeň máš, kvůli té či té,

óó, tohle mám tak rád,

teď začneš být i jízlivá,

sám začínám se bát,

když ty máš strach, ty bázlivá.

 

Klaudie, ty se bojíš ráje,

Klaudie a tak hlava tvá je schýlená, schýlená,

Klaudie, Klaudie, vím proč v očích vrásky máš,

Klaudie, ty jsi žárlivá, což je bez nadsázky,

zmýlená, zmýlená.

 

A tak zvaž, proč v očích bázeň máš Klaudie, ptám se Klaudie,

kdy už těm smutkům dáš navždy adié, Klaudie,

v tom její hlas, jejž znám,

s tou lehkovážnou příchutí řekl mi náhle sám,

z čeho mám strach je stárnutí, stárnutí.