Hajnej Hruška

    Emi        C7   H7      Emi        H7 Emi
1. Na pařez já usednu si v lesním pološeru
                   C7  H7     Emi             H7 Emi
   a na hajnýho vzpomenu si, jenž má hezkou dceru,
    D7          G       D7           G
   na hajnýho Hrušku a jeho dceru - samej skvost,
    D7           G         F#             H7
   jenže von má pušku a s puškou střeží dcery ctnost.

2. Na pařezu přemejšlím, a dá to velkou fušku,
   jak bych vyzrál na hajnýho, na hajnýho Hrušku,
   na Hrušku a jeho zbraň a křepeláka Azora,
   kterej hlídá jako saň vchod do hájovny ze dvora.

       Emi         C7        Emi         C7
R: A štěká přitom na srnce, na datly i žlůvy,
    Emi       C7        Emi        C7
   na ťuhýka na trnce, na vejry i sůvy,
    Ami        Emi           Ami       Emi
   na chudáka vandráka von štěká ponejvíce,
    Ami         Emi         F#        H7
   vidí ve mně pytláka, co líčí na zajíce.

    Emi               C7    H7     Emi               H7
*: Vrr haf, vrr haf, sypej si to, vrr haf, vrr haf, fuj fuj fuj,
    Emi               C7    H7     Emi         H7  Emi
   vrr haf, vrr haf, sypej si to, padej pryč a upaluj!

3. Hruška zbystří sluch i zrak a vzkřikne:"Namouvěru,
   zas je tu ten darebák, co zprznit mi chce dceru,
   zas je tu ten chuligán, co slídí, kde je dcerka,
   jenže já se do něj dám a proženu mu perka!"

4. A už běží, v hubě pěnu, dělá dlouhý kroky,
   pušku k palbě připravenu, má v ní srnčí broky,
   letí, letí jeko blesk ze světnice na dvorek,
   ve vočích má divnej lesk i jeho pejsek Azorek.

R: Ten, kterej má rád štvanice na lišky i kance,
   když vypukne pranice, vždycky v ní má šance,
   on si troufne na zvíře tak, jako medvěd velký,
   a milýho trempíře chce kousnout do pr...avý ruky.

5. Vím, jak vyzrát na hajnýho, ba i na Azora:
   vyštuduju na vrchního lesů revizora,
   až přijedu na kontrolu se služební volhou,
   postavím je do pozoru, což je mojí touhou.

R: Počkej, hajnej, povím na tě, že jsi prodal jedli,
   žes' ji střelil nastojatě, a on bude zbledlý,
   "smilujou se, revizore, vždyť mám doma dceru,"
   jenže, Hruško, na tvou dceru já už dávno ... hej, beru!

Rec: Tak teda, tatínku, do smrti dobrý, ne?
*: A to bude asi všecko, na zdi visí puška,
   pod ní kolíbá mi děcko můj tchán - hajnej Hruška ...