Mrtvá láska

Rec. Všem lidem na vědomost se dává,
     že dnes za ranního rozbřesku umřela láska.

Úsvitem jsem šla domů, bylo to smutné ráno
a ze štítů všech domů padalo těch pár slov.

Řekl jsi, že už nechceš mou lásku v těchto zdech.
Oči mé chtěly křičet, však ústům chyběl dech.

Tak zavřela jsem dveře a s nimi i tvůj svět.
Zabil jsi moji lásku. Stačilo jen pár vět.
Zabil jsi moji lásku. Stačilo jen pár vět.

Zemřela má láska a smrt k ní byla vlídná.
Stačilo napsat závěť a umírala klidná.

Snad byla příliš mladá, snad spaloval ji strach,
že po ní na tvém prahu nezůstal ani prach,
že po ní na tvém prahu nezůstal ani prach.

Závěť měla smutek a mládí velký kus,
čtyři dlaně slzí a štěstí plný vůz.

Věnec žitných klasů a bílý kapesník,
pramen dětských vlasů a v celofánu zvyk.

Teď chodit budu městy, navštívím každý krám,
na dveřích cinkne zvonek, já potichu se ptám:

Nemáte, prosím, lásku, takovou do běla?
Já měla jednu krásnou a včera umřela.
Já měla jednu krásnou a včera umřela.