Lilly Marlén

Na západní frontě když večer padne chlad, 
ze zákopů slyšet písně zaznívat. 
Zpívá je Fritz i britskej Joe, 
jak vzpomínaj na krásku svou, co stála pod lampou, 
co stála pod lampou. 

Štíhlá byla v pase, tak ji každý znal, 
ve své štíhlé kráse jak ženská býti má. 
Pleť bílá z blůzky jí svítí ven, jí svítí ven, jí svítí ven 
krásné Lilly Marlén, krásné Lilly Marlén. 
Až ty děla zmlknou a my se budem smát, 
ty písečné pouště nikdo neměl rád.
A když pak skončí všední den, já vyjdu ven z těch kasáren, 
potkám Lilly Marlén, potkám Lilly Marlén. 

Já z války přijdu domů a budu vzpomínat, 
na ty krásné chvilky, co měl jsem je tak rád, 
jak byla hezká každý den, když stála tam u kasáren, 
milá Lilly Marlén, milá Lilly Marlén. 

Ke své drahé ženě pak se přitočím, 
dívat se jí budu dlouze do očí, 
řeknu jí potom o tom všem, co prožil jsem u kasáren 
i když s Lilly Marlén, s krásnou Lilly Marlen.