Jen vítr to ví a mlčí dál

Kámen a prach kráčíš vstříc temnotám
chceš vztáhnout si blíž hvězdnou síň
Zákruty cest vedou záhadno kam
a sám ujdeš míň než-li píď
Proč's tedy, poutníče, hůl znovu zdvih'
když věk černé brýle ti dal
Jen vítr, jenž ztich' na dálných rozcestích
jen vítr to ví a letí dál

Svět nemá konce, jak sám jistě víš
však tam, kam bys chtěl, jdeš jen v snách
Tvé cesty skříží vždy zákeřná mříž
a místa, kde čpí střelný prach
Proč tedy, poutníče, dál neseš kříž
kdo zas ti už tvář svěží dal
Jen vítr, jenž ztich na dálných rozcestích
jen vítr to ví a letí dál

Láska je člun, vratký člun, plný spár
jak máš na něm plout, propustí
Ten, kdo ti slíbil ten lákavý dar
přec často tě též opustí
Proč tedy dál pluješ jhou jitřních pár
ach, poutníče, kams oči dal
Jen vítr, jenž ztich na dálných rozcestích
jen vítr to ví a mlčí dál
Jen vítr, jenž ztich na dálných rozcestích
jen vítr to ví a mlčí dál