Neznámý autor |
Kéž Slunce svítí |
Je nás pár, jsme generací poslední, jdem o hladu, zimou schoulení, čtem o sobě pravdu leda z úmrtních oznámení v týden starých novinách, pouze jedovatý dým spálené země zůstává. Dlouhá je cesta plodu k zrození, má kdo o původu tušení? Já si vizi budoucnosti vesmírem promítám. Ticho odpověď mi dá výmluvnou, výmluvnou. Manchester, England, England, nás dělí oceán, jak Ježíš přes něj přejdu. Věřím, že je Bůh, a věřím v to, že Bůh ví to, že Bůh jsem já. Jsem já. Jsem já. Jsem já. Můj zrak tě zří, má náruč objímá. Z tvých rtů, teď ústa má si jdou tvé rozloučení brát. Jen ticho zbývá, jen ticho zbývá. Je nás pár, jsme generací poslední, jdem o hladu, zimou schoulení, čtem o sobě pravdu leda z úmrtních oznámení v týden starých novinách, pouze jedovatý dým spálené země zůstává. Zpívá můj sitar píseň kosmickou, dál že nekonečnem chceme plout, hřát se na slunci a hořet láskou, láskou. Ké slunce svítí! Ké slunce svítí nám! Ké svítí nám! Let the sun shine! Let thesun shine in! The sun shine in! |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 20:17:29 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |