'63

Je osmý duben třiašedesát 
Zástupy sejdou k elektrikám před šestou 
do továren blízko řeky, na druhej břeh za prací 
Jen pán se sajdkárou jede cestou necestou 
a pak na dvůr nemocniční svoji čízu obrací 

Sníh padal sníh a je to dávno smích ve tvářích rodičů 
nikdo tenkrát netušil, co jsi vlastně zač,
zač, zač, zač. 

Dlouhá chodba končí pokojem kde paní spí 
vyčerpaná malým chlapcem co se právě narodil 
pán nese růže a těší se jak půjde pít 
daj mu zítra v práci áčko, snad jako že jen marodil 

Sníh padal sníh a je to dávno 
smích ve tvářích rodičů 
nikdo tenkrát netušil, co jsi vlastně zač,
zač, zač, zač. 

Dítě který kouká ještě šikmo ze dvou plín 
naděje jen zřídka splní rodičů naivních
matku vraha Mrázka možná taky přepad splín 
došlo jí že rodič dětí častokrát se mýlí v nich 

Sníh padal sníh a je to dávno 
smích ve tvářích rodičů 
nikdo tenkrát netušil, 
co jsi vlastně zač,
zač,zač,zač? 

Sníh padal sníh a je to dávno 
smích ve tvářích rodičů 
nikdo tenkrát netušil, 
co jsi vlastně zač, zač, zač, zač?