Penzion na předměstí

Tam, kde tramvaj nejezdí
za poslední bílou zdí
a dál a dál
Kde milenci nechodí
kde se růže nerodí
kde se smoking nehodí
tam stál

Penzión na předměstí
jako štěstí v neštěstí
a já to znám
To útočiště poslední
na několik let a dní
jsi-li sám a sám

Kolik dveří, kolik klik
a za každou pokojík
jak dlaň, jako má dlaň
Kolik oken, tolik skel
tím každý platil, aniž chtěl
svou daň, jó svou daň

Kamkoli jen pohlédnu
kolik lidí, tolik snů
tak znát je tak znát
Když penzion na předměstí
dům se špatnou pověstí
šel spát, šel spát

Penzión, oh penzión
lásky žár zná pouze on
Tmou svých koutů zval tě dál
vrátný spánek předstíral
Ráno s tváří loučení
vůbec nic se nezmění
Jen pár slůvek zbloudilých
vzplane tak, jak hoří líh
Mně skanou jen stranou
dvě slzy a na shledanou

Kdo měl velký dům jak hrad
z oken výhled do zahrad
jak pán, jó jak pán
Tak ten těžko pochopil
jak tě osud uchopil
a dal ti pár ran
Penzion na předměstí
postavil ti do cesty
a víc už nic
Po lesku stále vedou
cesty nikam nevedou
jen do plýskanic
Mezi nimi do mraků
tak jako věž majáků
tam stál, jó tam stál
Penzion na předměstí
plný něžných neřestí
už dávno čas a vítr svál

Ráno s tváří loučení
vůbec nic se nezmění
Jen pár slůvek zbloudilých
vzplane tak, jak hoří líh
Mně skanou jen stranou
dvě slzy a na shledanou