Náruč květů

1. Slunko bílé znáš,
   šohajíčku milý,
   ťukalo ti na kosenku zrána,
   Že na poli pěkné žitko máš.
   Dnes ti růži dám,
   dám ti náruč květů,
   za tu šťastnou chvíli,
   kdy jíš ten chleba bílý,
   domovem nám zavoní. 

2. Jak je krásný lán,
   který chlebem voní,
   aby oči dětí se jen smály,
   aby dobře bylo jim i nám.
   Tomu růži dám,
   kdo svou hlavu skloní,
   pod oblohou jasnou,
   nad tou zemí krásnou,
   domovem a nadějí.