Polka bez kapelníka

Já vám nevím čím to je nevylezu z pokoje 
já se divím vždycky jak může jít někdo do lesa. 
Jenom lidé usedlí ti si sednou pod jedli 
tam kde nemají nic nad hlavou jen modrá nebesa. 
Já když sednu do trávy to mě vždycky otráví 
proto radši chodím do hospody týdně sedmkrát. 
Holku tam bez okolků popadnu
a hned musí muzikanti hrát. 
 
Každý řekne si a dost proč bych musel já mít zlost 
i když celý svět mě opustil já přec se neztratím. 
Když mě děvče zradilo to co se mnou chodilo 
pomyslím si jenom počkej holka to ti oplatím. 
Mužské srdce nekvílí to je zdravé za chvíli 
ale přece jenom žádný člověk není z kamene. 
Přijde jednou ta chvíle
a pak si jistě na své děvče vzpomene. 
 
Hrála muzika bez kapelníka 
muzikanti dejte pozor držte se bubeníka. 
Kapelník šel spát už nemůže hrát 
vždyť nám zahrál tuhle naši polku 
dneska nejmíň tisíckrát. 
 
Hrála muzika bez kapelníka 
muzikanti dejte pozor držte se bubeníka. 
Kapelník šel spát už nemůže hrát 
vždyť nám zahrál tuhle naši polku 
dneska nejmíň tisíckrát.