Slunečnice

    G                     G7
1. Je to všechno strašně dávno,
     C                 G
   slunce bylo větrem milováno,
             C           G
   těhotné slunce se jen usmívalo,
      Ami          C         D
   a najednou tu slunečnice je.

2. V okně domu slunečnice stojí,
   barák za chvíli strhnout dají,
   jen malé děti potichu šeptají:
   k čemu tam ta slunečnice je?

3. Člověk jak slunce dobrý není,
   svý nalady jak počasí mění,
   nevšímá si střech, jde po dláždění,
   tak k čemu tam ta slunečnice je?

4. Nebe na lidi sluncem kýchá,
   sluneční rýma nám srdce zadýchá,
   očima z ulice se slunce líbat nechá,
   a proto tam ta slunečnice je.

5. Slunce neobléká šaty nedělní,
   svou nahotou morálku lidí raní,
   holky mám rád, když jsou slunci podobný,
   a proto tam ta slunečnice je.

6. Slunečnice se právem k slunci hlásí,
   svou hlavou ke slunci hází,
   a člověk si v závisti hlavu srazí,
   a proto tam ta slunečnice je.

7. Kdyby každá holka slunečnicí byla,
   to by život náš byl roztančená víla,
   ale život je šašek a blázny z lidí dělá,
   a proto tam ta slunečnice je.

8. Mám také přání, když hvězda padá:
   chci, aby ta holka byla pořád mladá,
   mladá mládím, co na lidský řeči nedá,
   a proto tam ta slunečnice je.

9. Až půjdeš z domu ráno,
   budeš mít se sluncem ujednáno,
   že štěstím pokropí tvou duši,
   a proto tam ta slunečnice je.

10.=1.