Když se pšenka zelenala

Když se pšenka zelenala, z jara na vršíčku, 

má milá tam vyháněla, beránky k lesíčku.

Pod javorem sedávala, u nízkého křoví, 

kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví,

pod javorem sedávala, u nízkého křoví, 

kukačku tam slýchávala, v zeleném hájoví.



Když se pšenka vymetala, dozrávaly klasy, 
má milá pláče, naříká, rve si z hlavy vlasy.
Kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, 
odnesly ho černé mraky, daleko do světa,
kde je můj věnec zelený, kde je má čistota, 
odnesly ho černé mraky, daleko do světa.


Má milá si usmyslila, že do Prahy pojede, 
věnec panenské čistoty, sobě hledat bude.
V Praze je všechno k dostání, jen jedna věc není, 
věnec panenské čistoty, k nalezení není,
v Praze je všechno k dostání, jen jedna věc není, 
věnec panenské čistoty, k nalezení není.