Neznámý autor |
Devětadevadesátkrát |
Devětadevadesátkrát řek jsem ti že mám tě rád a řeknu ti to ještě postý a odejdu. I když vím že to co tys mi mohla dát, nikdy víc na celým světě nenajdu. Ten přísnej klid a krásnej byt a správnej dům, a peněz dost a z nouze ctnost už nenajdu. Jenže nevejde se ti tam ani kousek mejch snů, proto řeknu ti to ještě postý a odejdu. Mám pláče dost příjde jiný host opět loučení, do tvýho života zkrátka už se nevejdu. Když odejdu tak na světě nic se nezmění, tak řeknu ti to ještě postý a odejdu. Skončí tohle blues, pohřební blues jako každej den, noviny vyjdou žádný zvláštní vydání, a popelář cinkne popelnicí o chodník a vláda si bude vědoma svýho poslání. A lidi pujdou do práce jako každej den, ulice proudy aut se rychle zaplní a děti půjdou do školy ještě v očích sen, vždyť ty děti přece nikdo z ničeho neviní Devětadevadesátkrát řek jsem ti že mám tě rád a řeknu ti to ještě postý a odejdu. I když vím že to co tys mi mohla dát, nikdy víc na celým světě nenajdu. |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 20:27:21 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |