Poslední jízda

    Ami                           G
1. Casey vtáhl do plic dech těch lidí, co jdou po schodech
        F                            E
   tam pod zem, kde si utkal pavouk metra síť svých tras,
    Ami                         G
   ve šlépějích stínů, jimž se mrtvolný svit zářivek
          F                                E
   stal štítem před zoufalstvím, co jim v duších zasel mráz,
     F                         C
   s otráveným vzduchem dýchá hořkou pachuť smrti,
               Dmi                    E
   ten vzduch nezná vláhu deště jako nezná slunce zář,
    Ami                         G
   Casey jde tím světem ozvěn zmírajících zvuků
      F                          E             Ami G
   a bezejmenných bláznů, které děsí vlastní tvář.

     C                                       G7
R: Slýcháš ji:"Je to snad už věčnost, co tu nejsi,"
                                      C
   slýcháš ji:"Cena něhy roste výš a výš,"
                                         G7
   slýcháš ji:"Mám pro tebe překvapení, Casey,"
                                         C E Ami
   slýcháš ji:"Proč se aspoň občas nestavíš?"

2. Casey kráčí z metra ven a končí v jedný z náleven,
   kde proud zákeřných myšlenek se slévá v jedinou,
   a vidí vlastní obraz v kalných očích všech těch zřícenin,
   co najdou další důvod, proč zas nejsou s rodinou,
   před zrcadlem v koutě Casey dopil svoji hořkou,
   něco z kolemjdoucích za sklem na něj hledí s úzkostí,
   za ten záchvěv, když pak vstává, může chuť, co zbyla v ústech
   nebo chlad, co s první slzou pronikl až do kostí.

R: Slýcháš ji:"Nepodléhám vzpomínkám, ty zebou,"
   slýcháš ji:"Dávno nad svou výhrou nejásám,"
   slýcháš ji:"Bylo to tak nádherný být s tebou,"
   slýcháš ji:"Casey, je to bída zůstat sám."