Když jsem já šel skrz černý les

Když jsem já šel skrz černý les,
žaly tam panenky oves;

já jsem se jich počal ptáti:
je-li tu má milá taky?

"Ach není, není, umřela,
včera tejden funus měla."

Okažte mi tu cestičku,
kady nesli mou holčičku.

"Cestička je povědoma,
rozmarínkou propletena."

Okažte mi kostelíček,
kde leží můj andělíček.

Dvakrát jsem hřbitov obešel,
nový hrob jsem tam nenašel;

po třetí hřbitov obcházím,
teprv nový hrob nacházím.

"Kdo to chodí po mém hrobě,
že nedá mrtvým pokoje?

Šlape travičku zelenou,
sráží rosičku studenou?"

Jsi-li to ty, moje milá,
kterás ráda dary brala?

"Jestli jsem já dary brala,
já jsem je s sebou nevzala.

Jdi jen domů k panímámě,
ona ti dary okáže:

prstýnek hoďte do moře,
ať já nemám více hoře;

šáteček hoďte do vody,
ať mne má hlava nebolí."