To bych si přál

          C
1.Vypadáš vážně komicky 
            Emi           C9
  a s tebou žít mám navždycky, 
      B  Bmi  F
  kde je tvůj půvab, něha, vzruch, 
       Cdim     C6           C9
  jsem dnes pro tebe míň než vzduch. 
    A9     Dmi         Fmi
  Nemáš už snahu za pětník, 
              C9             A7
  z tvé lásky stal se všední zvyk, 
           F6        G7
  ať se mi nikdo nediví, 
           C      Emi  Gmi
  že se mi všecko protiví, 
     A7        Dmi        C7           C      F  C
  že ve snech, za něž nemohu, nehraješ hlavní úlohu. 


2.Hlídáš mne jako detektiv, 
             Emi         C9
  však nebyl by to žádný div, 
  F  B    Bmi F
  kdybych měl jiné zábavy, 
       Cdim C6          C9
  když doma nic mne nebaví, 
    A7       Dmi         Fmi
  nevíš snad jak mi pije krev 
            C         A7
  tvůj líný nepořádný zjev ? 
              F6            G7
  Když to tak s tebou půjde dál, 
             C    Fmi        C
  to jsem si dal, to jsem si dal! 

3.Ten župan dej až do sběru než zaviní mou nevěru, 
  ty zatracené natáčky - to též je slovo do rvačky, 
  tvá vráska mezi obočím a nuda, kam se otočím. 
  Mívalas tisíc nápadů, teď věčně nemáš náladu, 
  a tenhle malicherný tvor měl kdysi smysl pro humor. 

4.Mý přátelé ti nejsou dost, dost nóbl pro tvou důstojnost, 
  jsem v jejich očích tajtrlík, co rád si na provázek zvyk. 
  Ty umíš nervy rozehrát, až vzteky nechce se mi spát, 
  když to tak s tebou půjde dál, to jsem si dal, to jsem si dal! 

5.Ze srdce kámen by mi spad, kdyby ses chtěla usmívat, 
  vrať mi to vlídné zázemí a ráj tu mám už na Zemi. 
  Pokud jde o tvou linii, až příliš se ti rozvíjí, 
  udělej něco pro krásu, cvič třeba podle rozhlasu, 
  chtěj se mi líbit jako dřív a svést se nechám kdykoliv. 

6.Poslouchej, jak mám vážný hlas, buď trošku milá na mne zas. 
  Uměla jsi to víc než dost, když stálas o mou náklonnost. 
  Což v tobě zhasl všechen cit, vždyť jako dřív to může být, 
  to štěstí, než jsem si tě vzal, to bych si přál, to bych si přál