Vzpomínky

Grizabella (Grizabella)
Jeminé (Jemima)
Rozumbrad (Munkustrap)


Jeminé:
Svítá!
Lístkům vadnoucích růží
rosa záchranu dluží
s nově příchozím dnem.
S dalším ránem
se tak jako ta slunečnice,
ráda stáčím
za sluncem.


Rozumbrad:
Tedy!
Nechť Starobyl Vznešený nad
ránem všem,
teď do ticha, které až krájet se dá,
sám důstojně oznámí, kdo s
příštím dnem,
kdo z nás, že znovu se narodit má.


Grizabella:
Toužím
chvíli vrátit se zpátky,
číst jen tak mezi řádky,
v knihách pradávných dnů.
Když v nich najdeš,
kde vlastně je klíč ke štěstí skryt,
život další
začneš žít.

Půlnoc,
měsíc tajemně září
na mou samotu, stáří,
světlem chladným jak mráz.
Znám i krásu
z dob dříve než-li spálil ji čas,
znám i lásku,
štěstí v nás.
Příchut´prázdných dlouhých dnů
se vznáší kalným ránem.
Sfouk´ lampu vítr,
či se s přítmím loučí?
Den stává se tvým pánem!

Svítá,
v slunci naděje prýští
pro mne, pro život příští.
Prázdnu nesmím se vzdát.
S novým ránem
noc další skrýváš ve vzpomínkách,
jako tenkrát,
tisíckrát.


Jeminé: Slunce září výškou stromů.
Proč vzpomínkám se bráníš?


Jeminé +
Grizabella:
Zdá se, vadnou
jako jarní kvítí.
Grizabella:
Jsou prázdnější než prázdné!
Hýčkej
mě letmým dotekem skrání!
Slyš můj pláč, vzpomínání
na dny zázračných změn.
Chvilka stačí
a co je štěstí, pochopíš sám.
Hleď jak vítám
další den...