V zahradě getsemanské

Kristus:
Já pouze smím ti číst
přání své, nic víc.
Odejmi tu číši zkázy,
hořkosti a bídy plnou
z rukou mých.
Dál nejsem tím, kým byl
jsem dřív,
tam na počátku.

Já tvou sílu měl,
tys však oněměl.
Ta tři léta v různých
krajích
jako třicet se mi zdají.
Ztrácím víru,
únavou jsem zbit.
To zkus po někom chtít!

Ty znáš můj úděl.
Mám-li zemřít, naplň
zákon,
děj se vůle tvá.
Nech je bít mě,
mučit, zabít,
přibít na tvůj práh...

Bože, proč teď, proč právě
teď mám strach
zahlédnout cíl, po cestě tvé
jít dál.
Pravdu chci znát, krutou
i zlou, ne lež.
Proč oběť mou, proč, oběť
mou ty chceš?

Znáš můj úděl.
Pochopíš snad
víc až zemřu,
než dokud jsem žil?
Vrátí se pak mezi lidi
to, o čem jsem snil?

Bože, proč teď, proč právě
teď mám strach
zahlédnout cíl, po cestě tvé
jít dál.
Pravdu chci znát, krutou
i zlou, ne lež.
Proč oběť mou, proč oběť
mou ty chceš?

Otče můj, já musím znát
důvod!
Zemřít mám, tak musím
znát důvod!
Pravdu chci znát, krutou
i zlou, ne lež.
Proč oběť mou, proč oběť
mou ty chceš?

Já, já teď zemřu!
Já, já umírám!!!

Má snad větší smysl zemřít,
než abych dál žil,
věříš, že jim vlastní krví
paměť navrátím?
V nejistotách utápíš mě.
Neslyšíš můj pláč?
Chceš-li abych zemřel,
tedy řekni
proč a zač!

[: Já umírám... :]
Dívej se, jak umírám!
Jak umírám!

Ne, co říkám já,
děj se vůle tvá.
Vznáším se jak nad propastí
po těch létech trpkých
strastí.
Spočítáno na minuty,
konec vidím!
Ó, jak jsi krutý!

Ne, co říkám já,
děj se vůle tvá.
Skláním tvář svou,
sestup z výše,
piju nápoj ze tvé číše!
Rychle na kříž
přibij tělo mé,
než strachy řeknu "ne"!