Dnes naposled

Na nároží v modrošedém stínu akátů
stojí příkrá stěna plná pestrých plakátů.
Vypadá jak pohozená stará paleta,
na které jsou rozmíchány barvy od léta.

Lepič lepí plakát nový,
plakát bílý s dvěma slovy:
Dnes naposled.

Cirkus Kludský veřejnosti na vědomost dal,
že už končí v tomhle městě, že pojede dál.
A ten lepič na nároží, který láká tu
kolemjdoucí jako mouchy na lep plakátů.

Svoji bolest nevysloví,
vylepí ji dvěma slovy:
Dnes naposled.

Tvoje láska k slečně Kludské, milý lepiči,
ta je marná, ta je vratká, ta je jepičí.
Slečně Kludské na tvé lásce málo záleží.
Zítra bude pro jiného jezdit v manéži.

Každý večer skrze kukr
bral's jí z dlaní sladký cukr.
Dnes naposled.

Až vyjede naposledy večer z manéže
až odevzdá podkonímu bílé otěže,
až si smyje bílou šminku, schová bílý bič,
zamkne bílou maringotku na stříbrný klíč.

Pod oknem se někdo schová,
bude šeptat jen dvě slova:
Dnes naposled.

Na nároží v modrošedém stínu akátů
už se nikdo nezastaví u těch plakátů.
Lepič zmizel beze stopy, barvy léta s ním.
Z plakátů rve cáry vítr s deštěm podzimním.

Jen ten jeden je jak nový,
plakát bílý s dvěma slovy:
Dnes naposled.