Noc je stříbrný flauš

Jak z cínových plíšků noc vešla sem k nám,
pluj si nad splavem smíšků,
tak jak já tě jen znám,
koupel ti dodá ten lesk, jenž sotva popsat se dá,
jsem v koncích, samá voda, prostě jen se mi zdá.

R: Že noc je stříbrný flauš, co tě hladí,
   nemáš-li po ruce šál, 
   i když tě úplněk svléká, 
   říkám si pro sebe dál.
   Že noc je stříbrný flauš namodralý,
   aspoň co na sebe máš, 
   a když jsi v stříbře tak vábná, 
   tak oči dokořán, držím nad tebou stráž.

Je směšné co říkat, když nese nás proud,
letní koncert cikád, hleďme nepřeslechnout,
ke splavu plavem, i já bych byl tvým splavem tak rád,
pak vejdeš celá v tmavém, takže může se zdát.

R: Že noc je stříbrný flauš, co tě hladí,
   nemáš-li po ruce šál, 
   i když tě úplněk svléká, 
   říkám si pro sebe dál. 
   Že noc je stříbrný flauš namodralý, 
   aspoň co na sebe máš, 
   když však jsi v stříbře tak vábná,
   za krejčí ušetřím,
   zlatník přijde mě dráž,
   za krejčí ušetřím, 
   zlatník přijde mě dráž.