Dobrý král Václav

 
Na Štěpána dobrý král Václav z okna hledí,
všude kam se podívá, závěje a ledy.
Svítil měsíc a byl mráz, pálil jako divý,
a vtom spatří chudáka, jak tam sbírá dříví.

"Hola, páže," pravil král, "podívej se honem.
Odkud je ten sedláček, víš-li něco o něm?"
"Pane můj, ten sedláček bydlí támhle kdesi
u studánky v chalupě pod samými lesy."

Přines maso, přines chléb a pár polen k tomu,
zanesem to ještě dnes sedláčkovi domů."
A tak šli, král s pážetem, a tak vyrazili,
i když venku vítr dul a vyl ze vší síly.

"Pane můj, je hrozná tma a je hrozná zima.
Sotva jdu, už nemůžu, strach mě z toho jímá."
"Vkládej nohy do mých stop a pojď dál, můj hochu!
Za chvíli ti nebude zima ani trochu."

Vkládal nohy krok co krok do stop po svém králi,
a kam vkročil svatý král, tam i sněhy hřály.
Proto, věřte, křesťané, boháči i páni,
ten, kdo cítí s chudými, dojde požehnání.