Vánoční

V ten den všichni čekali sněhovou nadílku, 
v ten den všichni chtěli mít klid aspoň na chvilku. 
V ten den všechno ustane, ztiší se, zavoní, 
v ten den, v roce jediný, se nebesa nakloní. 
I my dva jsme se těšili v tichu a v objetí na ten den, 
na ten den. 

V ten den měla obloha barvu jak z olova, 
v ten den jsi mě poprvé opravdu miloval. 
Ten den byl jak písek, jak trní, jak samota, 
v ten den jsi měl popel a čerstvou krev na botách. 
Nikdo z lidí si nezpíval, nehrál a netančil v ten den, 
v ten den. 

V ten den nám už nezbylo na chléb a na ryby, 
v ten den jsme si prostřeli pro tři, no co kdyby. 
V ten den kdosi zazvonil dvakrát a potřetí, 
v ten den jsi měl ve tváři touhu a napětí. 
A on za dveřmi tichý a smutný a znavený stál 
v ten den. 

V ten den si k nám ke stolu přisedl neznámý, 
v ten den stále vyprávěl o světě nad námi, 
v ten den taky o lidech, sám ale vzpřímeně, 
v ten den o všech dveřích co zůstaly zavřené. 
Potom odkudsi vytáhl ryby a víno a chléb 
v ten den. 

V ten den pak šel ke dveřím a řekl, že pospíchá, 
v ten den náhle zmizel jak pára a do ticha, 
v ten den jsme ho volali a pak znovu jsme seděli 
v ten den u toho jídla a oba jsme věděli, 
že nebyl to sen a že on je teď uprostřed nás, 
v ten den.