Souboj

Když rod náš odsoudil jste k nebytí
Ten ortel nelze nepřijmout
Zášť Vaše ať se nasytí
Krví mou

Tak rychle ukojte svou zběsilost
Ať Váš hněv všechny pokosí
Má matka se Vás o milost
Neprosí

Snad mám to právo zdvihnout zbraň
A o svou čest se prát
(Ušetři Alberta je mlád)
Co má se stát se tedy staň
Jen buď a nebo, vítězství či pád
Vítězství či pád

Edmonde ponech na Bohu
Ať soudí naše viny
Míval jsi v očích oblohu
Teď už jsi někdo jiný

Hry proměn v nás jsou nepěkné
Zkoncuj stou krutou rolí
Ani pes jednou neštěkne
Po tom, co nás tak bolí

Edmonde!
Díky Bohu, ty jsi
Živý!
Díky, pane.

Dík nastokrát
Za zázrak, že žiju
Že smím ji zas obejmout
A její ruce hřát
Strach, že ji ztratím
Stín včerejší
Jí náruč snadno zkonejším

Dík nastokrát
Za vzájemné cosi
Za týž tlukot srdcí
Tlukot jímž nelze lhát
Své touze věřím
Svým závratím
Kéž tě už nikdy neztratím

I když mi slova v hrdle váznou
Své prohry přijmu s pokorou
Čím naplníme náruč prázdnou
Snad jenom štěstím těchto dvou

Dík nastokrát
Za den, co se rodí
Den úžasný
Nad nímž rozum zůstává stát
Mám z čeho dávat
Mám odkud brát
Dík za dar lásky nastokrát

Dík za dar lásky nastokrát