Daniel Landa |
Přízraky |
Chodníkem vajglama posetým kráčej dva páry pevnejch bot kalhoty dole zkrácený v hlavách věci který bych neuhod Někam jdou tyhle dvě figury a slunce zapadá dvě stejný znamení na zádech a mě tak napadá že Jsou jako dva přízraky co vodněkud sem zabloudili pocit jistoty ve mně sílí Jsou jako dva přízraky co vodněkud sem zabloudili pocit jistoty ve mně sílí Hárleyů Hárleyů Davídci na ně čekaj opodál a divnou melodii která z dálky zněla jako bych dlouho znal Zapálil jsem si cigáro a čekal co bude dál Jeden z nich se na mě zašklebil asi se smál Jsou jako dva přízraky co vodněkud sem zabloudili pocit jistoty ve mně sílí Jsou jako dva přízraky co vodněkud sem zabloudili pocit jistoty ve mně sílí Pak odjeli dál než my dokážem svět kolem mne ztich hlava se zatočila a den delší se zdál to asi bylo z nich S pocitem naplnění jsem se otočil a chtělo se mi žít stejně tak jako ti dva co přišli napovědět že není špatný snít totiž Ty dva divný přízraky co vodněkud sem zabloudili novou naději ve mně zapálili Ty dva divný přízraky co vodněkud sem zabloudili novou naději ve mně zapálili |
Vytištěno dne: 21. 11. 2024, 22:26:39 Tento text najdete na adrese: http://www.midisoubory.cz/ |