To byl ten krásný čas

Na podzim, když kvetou jiřiny, 
chodívám tak sám, tak samojediný.
V dolejší hospodě hrála muzika, 
každý se svou milou hned tam pospíchá. 
V dolejší hospodě hrála muzika, 
každý se svou milou hned tam pospíchá. 

Já jsem tu muziku slyšel hrát, 
neodolal jsem a šel jsem tancovat. 
V kole se točila švarná dívčina, 
měla modré oči, jméno Jiřina. 
V kole se točila švarná dívčina, 
měla modré oči, jméno Jiřina. 


Byla noc krásná májová, vítr se do ni tiše nes. 
Zda na to, drahá, vzpomeneš, 
jak znaven jsem v tvou náruč kles? 
Zda na to, drahá, vzpomeneš, 
jak znaven jsem v tvou náruč kles? 

Tys ručku svou mi podala, slza ti v oku stála, 
tvůj růžový ret zašeptal: Tvá láska není stálá,
tvůj růžový ret zašeptal: Tvá láska není stálá.


Když Jeník s malou Andulkou do školy chodili 
a v té maličké lavičce spolu sedávali, 
to byl, to byl, to byl ten krásný čas, 
a ten, a ten se nenavrátí zas, 
to byl, to byl, to byl ten krásný čas, 
a ten, a ten se nenavrátí zas. 


Už mně koně vyvádějí, už mně koně sedlají. 
Už mně koně vyvádějí a hornisti troubějí. 
Už mně koně vyvádějí a hornisti troubějí. 

Přestaňte mně koně sedlat, přestaňte mně troubiti. 
Přestaňte mně koně sedlat, já se musím loučiti. 
Přestaňte mně koně sedlat, já se musím loučiti.